Je to fofr, jak se ti prckové klubou na svět...
Pokuste se je spočítat, ale nedivte se tomu, když si nebudete jistí, ani my si jistí nejsme, dokud se neudělá teplo a maminy nám neumožní se na prcky pořádně kouknout.
Myslíme si, že jich je na světě už šest, jedno vajíčko jsme také ještě zahlédli i když víme, že to nehraje roli a nemusí to nic znamenat. Klidně nechají vajíčko vajíčkem a nic z toho není.
Stále prcky před námi, ale hlavně před tím chladem, který letos panuje, schovávají, i když prckové se mají k světu a už chtějí koukat po okolí. Poštolky jsou velice zvědaví ptáčkové.
Tak uvidíme, až nám umožní se více rozhlédnout.
Počítat umíš, ale ty staré potvory ty prcky tak pořád schovávají, že je těžké je spočítat. A protože je chladno, prckové jsou k sobě tak namačkaní, že i tak jdou těžko spočítat. Když je holky krmí, někteří z prcků si klidně chrápou a ani se nehnou, čili jak jsem říkal: dokud nepovyrostou, aby je už nemohly holky schovávat, tak se ani my nedopočítáme toho správného čísla. Jen podle některých znaků se domýšlíme.
No, kdyby jich bylo šest, což jsme ještě neměli, byl by to u nás pěkný rachot.
Pět jsme jich měli vloni a stačilo to... když začnou za 14 dní trénovat létání, bílé peří lítá tak, že si myslíš, že začalo chumelit.
Uvidíme za pár dní, rostou velice rychle, za měsíc už budou krásně lítat, čili to jde hodně, hodně kalupem dopředu!!! Potom najednou udělají frrrrrrrr a jsou pryč...
... nastane podivné ticho a u nás nastane doba smutku. Ale k radosti naší se vždycky někdo z nich našel, kdo najednou zase přilétl nazpět k nám a tak dostal masíčko a zase bylo veseleji. Uvidíme, jak se vše vyvine letos.