Myslíte si, že poštolky odletěly a tím všechno skončilo?

Ne ne, opak je pravdou. Po vyčištění boudičky postupně všechny přilétly, aby si budku prohlédly. První přiletěl sameček, okoukl budku a když viděl, že v ní není ani trošku zeminy, spustil veliký křik a i s rámusem ki ki ki ki ki ki ki odletěl na protější břízu. Po něm přiletěli postupně všichni, maminy i mláďata.

Nezbývalo než urychleně dát vše do pořádku a hlavně dát zeminu do budky. Po naplnění budky zeminou sameček přilétl a udělal jeho oblíbenou úpravu zeminy – na stejném místě jako letos na jaře udělal důlek, aby se snesená vajíčka nerozkutálela.

Předpokládám, že další snůška bude až v příštím roce. Dnešní snímky dokumentují to, že mláďata ještě sama neloví a dožadují se masíčka od nejen rodičů, ale pěkně se to naučila štěbetat a tím se dožadovat masíčka i na nás. 

Jak to dnes vypadá na balkóně?

Ještě nedávno jsme se těšili, jaké budou krásné jahůdky naše vnoučata trhat.

A jak vypadají dveře balkónu zevnitř a jak vypadá šištička - což je zbytek chlupů z myšky, kterou mláďata zbaští a ty chlupy v podobě šištičky následně vyvrhnou?

Jak to mají pěkně zařízené, že?!

Je pátek, dne 21.6.2013 a v noci se prohnala u nás pěkná bouřka, ale krásně osvěžila vzdoušek nad Prahou. Hned se lepší dýchá, zřejmě i poštolkám to přineslo cosi dobrého.

První poštolka si dodala odvahu a vyletěla hned po ránu nahoru na boudu. Asi to bylo pro ni překvapením, prohlížela si okolí z větší výšky. Po okouknutí terénu musela sletět dolů, protože mezitím jsem jim dal do boudy ranní masíčko a to přece nemůže nechat jen tak bez povšimnutí. Mamina jí velice bedlivě sledovala v jejím počínání, stejně tak jako ostatní prckové, kterým nebude dlouho trvat a také vyletí nahoru na boudu.

Nedá se jim nic jiného než popřát – šťastný let.

V neděli, dne 16.6.2013 po vydatné snídani a krátkém odpočinku začala mláďata zkoušet prozkoumat okolí. Za pečlivého dohledu maminy a občasného převedení letů v okolí se první odvážlivec vydal na průzkum.

Zkoušel i oždibovat lístečky jahodníku, ovšem to mu nechutnalo a tak pokračoval po zábradlí až na konec, následně se vrátil a přitom vydatně mávajíc křídly se dostal až na bidýlko, kde už jsme si mysleli přitom jak vrávoral, že spadne dolů, ale nestalo se tak, nakonec vše zvládl a vrátil se do domečku.

Z fotografie je patrné, jak hlídající mamina starostlivě kouká, co dělá prcek v místě mezi budkou a balkónovými dveřmi.

Hned nato se na průzkum vydal druhý odvážlivec, který stejně tak jako předchozí prcek prozkoumal okolí a vyzkoušel si to, k čemu má křídla.

Záměrně jsme nechali dveře balkónu zavřené, abychom je při začínajících průzkumných krůčcích náhodně nepolekali a aby k tomu měli svůj klid.

Ostatní prckové oba průzkumníky z boudy pečlivě sledovali a z toho je patrné, že po pár dnech budou všechna mláďata venku mlátit křidýlkami o 106.

Zároveň si za pár dnů vyskočí nahoru na boudu a tam bude ten hlavní bod tréninku – létání. K tomu jim přejme hlavně klid, dostatek síly a pěkné počasí.

10. 6. 2013 se k nám dostavil ornitolog pan Martin Strnad s kroužky na ptáčky s tím, že se pokusí odebrat dvěma samičkám, pečlivě střežícím hnízdo, jejich mláďata k okroužkování.

Nejprve jsme si mysleli, že jim dáme dobré masíčko a samičky se tím zabaví a p. Strnad začne mláďata odebírat do připravené krabice.

Jenže to jsme se se zlou potázali, samičky sice nakrmili mláďata, ale střežili je jako oko v hlavě. Jistě tušili, že se něco bude dít, protože na nás přiletěl i sameček a začali střežit ve třech.

Pan Strnad se posléze pokusil první mládě odebrat, ale spustil se takový křik, že se i lidé na ulici zastavovali a hleděli vzhůru koukajíc co se u nás děje. Samička samozřejmě najednou skočila a sekla pana Strnada do ruky. Po seknutí ale odletěla i s ostatními hlídači. Podařilo se to zachytit fotograficky a seknutí na ruce pana Strnada je na fotografii patrné. Naštěstí to bylo jen zranění povrchové, krev netekla.

Všichni začali létat v okolí a s příšerným křikem. To byla dobrá chvíle k odběru mláďat z hnízda a to se také stalo. Mláďata křičela, maminy ječely i sameček nezůstával pozadu. Všichni létali v okolí, naznačovali nálety výpad, ale jinak se nic nepřihodilo.

Po okroužkování všech 7dmi mláďat, které byly vráceny do hnízda se samičky pomalu začaly uklidňovat, prckové vyčerpáni tímto děním schouleni k sobě usnuli a tak nakonec vše dobře skončilo.

Panu Strnadovi nelze než poděkovat za statečný výkon při tomto kroužkování 7 mláďat.

Kdyby někdo uviděl někde ležet okroužkovanou poštolku, bylo by vhodné, aby nález nahlásil např.: Národnímu Muzeu Praha.

Naše mláďata mají kroužky s značkou ES 30 a čísly od 51 do 57.