POŠTOLKA OBECNÁ   (falco tinnuncullus)

Poštolka je naším nejrozšířenějším a zároveň nejmenším dravcem. Patří do rodu menších sokolovitých dravců

Výskyt a způsob života:

Poštolku naleznete v celé Evropě, Africe (kromě Sahary) a ve velké části Asie. Poštolka je částečně stěhovavým ptákem. V jižnějších oblastech poštolka zůstává celoročně, ze severních (Skandinávie, Polsko, Ukrajina, Rusko) potom na zimu odlétá jižněji, mnohdy až do afriky. Česká republika je na rozhraní těchto pásem, i když se udává, že poštolky zde jsou převážně tažné.

U nás došlo v sedmdesátých letech dvacátého století vlivem necitlivého hospodaření k vytlačení poštolek z přírody do měst, proto je dnes často vidíme na sídlištích.

Poštolka si hnízdo nestaví, ani skoro nevystýlá. Většinou vyhledává větší, opuštěná hnízda, skalní dutiny, ve městech potom střechy či balkony vysokých domů. Snáší 3-7 vajec (výjimečně více, největší v ČR zaznamenaný počet snesených a vylíhlých vajec v jedné snůšce je 9). Inkubace, tedy doba mezi snesením vejce a vylíhnutí mláďat je 28 dnů. Poštolka snáší vejce postupně (obden) ačkoliv na nich pořádně začne sedět až po snesení posledního, mezi vylíhnutím prvního a posledního mláděte může uplynout několik dní (výjimečně až týden). To je důvodem, proč nejmladší mládě je znatelně slabší, než ostatní a v přírodě umírá. Po vylíhnutí uplyne další měsíc, než se mladé poštolky vydají na svůj první let. Poté ještě několik týdnů tráví mláďata v blízkosti rodičů a učí se od nich lovit. Pohlavně mladé poštolky dospívají až v následujícím roce.

Hnízdění probíhá jednou ročně v době od dubna do července. Za příznivých podmínek může výjimečně zahnízdit i dvakrát. Venkovské populace hnízdí v průměru o 14 dní později než populace městské. Poštolka je běžně plachým ptákem, jak ale další a další generace vyrůstají v blízkosti lidí, postupně z nich ztrácí respekt. Dle sčítání v letech 2001-2003 na našem území žilo 9 000 - 13 000 párů.

Potrava a způsob lovu:

Poštolka se živí především drobnými obratlovci, hlavně hraboši, dále loví větší hmyz a menší ptáky.

Třepotavým letem, kdy se drží ve vzduchu na jednom místě, vyhlíží poštolka kořist. Jakmile se nějaká objeví, přitáhne křídla k tělu a řítí se střemhlav dolů. Těsně před dopadem křídla opět rozevře a pařáty uchopí kořist.